Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Obě strany předchozí revize Předchozí verze
cs:marcel-crusoe-a-byvali-komuniste-v-intermundiich [2015/04/28 14:26]
eaustreum
cs:marcel-crusoe-a-byvali-komuniste-v-intermundiich [2015/04/28 14:29] (aktuální)
eaustreum
Řádek 62: Řádek 62:
 Výše napsaným jsem se snažil ukázat, že podle mého se „disidenti“ rozhodli vystavět části své argumentace na //​logické//​ možnosti komunizace, a to s použitím termínů, které známe z Marxovy (konceptuální) analýzy prosté reprodukce a rovněž prostého pracovního procesu, hlavně z první kapitoly //Kapitálu I// a ze spisku //Ke kritice politické ekonomie// a z hrubších rukopisů jeho //​Grundrisse//​. Je zřejmé, že tu jsou poměrně vázáni na text, protože vycházejí ze švédského výboru z //​Grundrisse//​.((Částečně to lze vysvětlit skutečností,​ že text z //​Dissident//​ č. 3, na nějž se tu odvolávám,​ je paralelně „kritickým“ čtením Negriho //Marx beyond Marx//.)) Na této nejabstraktnější rovině analýzy se kapitál a práce ještě nejeví jako třídní vztah. V těchto „čistých abstrakcích“ výrobci zboží vstupují do vzájemného vztahu, aby směnili svá zboží, směnnou hodnotu za užitnou hodnotu a naopak. Podle tohoto marxiánsky formálního určení aktu směny mezi jedinci, coby subjekty směny, je jejich vztah „vztahem rovnosti“ (//​Grundrisse//​). Ale i když „už jednoduché formy směnné hodnoty a peněz latentně obsahují protiklad mezi prací a kapitálem“ (//​Grundrisse//​),​ z tohoto „jednoduchého určení“ nelze kapitalistický vztah chápat jako třídní rozpor. Jsem v pokušení uvěřit, že „disidenti“ čtou //možný// konec kapitalistického vztahu coby třídního rozporu jako logický, a to na základě jistých pasáží jako je kupříkladu tato z //​Grundrisse//:​ Výše napsaným jsem se snažil ukázat, že podle mého se „disidenti“ rozhodli vystavět části své argumentace na //​logické//​ možnosti komunizace, a to s použitím termínů, které známe z Marxovy (konceptuální) analýzy prosté reprodukce a rovněž prostého pracovního procesu, hlavně z první kapitoly //Kapitálu I// a ze spisku //Ke kritice politické ekonomie// a z hrubších rukopisů jeho //​Grundrisse//​. Je zřejmé, že tu jsou poměrně vázáni na text, protože vycházejí ze švédského výboru z //​Grundrisse//​.((Částečně to lze vysvětlit skutečností,​ že text z //​Dissident//​ č. 3, na nějž se tu odvolávám,​ je paralelně „kritickým“ čtením Negriho //Marx beyond Marx//.)) Na této nejabstraktnější rovině analýzy se kapitál a práce ještě nejeví jako třídní vztah. V těchto „čistých abstrakcích“ výrobci zboží vstupují do vzájemného vztahu, aby směnili svá zboží, směnnou hodnotu za užitnou hodnotu a naopak. Podle tohoto marxiánsky formálního určení aktu směny mezi jedinci, coby subjekty směny, je jejich vztah „vztahem rovnosti“ (//​Grundrisse//​). Ale i když „už jednoduché formy směnné hodnoty a peněz latentně obsahují protiklad mezi prací a kapitálem“ (//​Grundrisse//​),​ z tohoto „jednoduchého určení“ nelze kapitalistický vztah chápat jako třídní rozpor. Jsem v pokušení uvěřit, že „disidenti“ čtou //možný// konec kapitalistického vztahu coby třídního rozporu jako logický, a to na základě jistých pasáží jako je kupříkladu tato z //​Grundrisse//:​
  
->„Aby se úspora stala kapitálem, předpokládá sama práci jako ne-kapitál proti kapitálu; tedy protiklad, který má být v nějakém bodě zrušen, nastolit v jiném bodě. Kdyby tedy už v původním vztahu nebyla předmětem a //​produktem//​ směny dělníkovy – jako produkt pouhé směny to nemůže být jiný produkt – užitná hodnota, životní prostředek,​ uspokojení bezprostřední potřeby, stažení ekvivalentu z oběhu, ekvivalentu,​ který je do něho vložen, aby byl likvidován spotřebou – pak by práce nestála proti kapitálu jako práce, jako nekapitál, ale jako kapitál. Ale také kapitál nemůže stát proti kapitálu, nestojí-li proti kapitálu práce, protože kapitál je kapitálem jen jako ne-práce; v tomto protikladném vztahu. Rušil by se tedy pojem a vztah kapitálu samého.“((srovnej rovněž s: „Dělník může silou vůle, fyzickou silou a vytrvalostí,​ lakotou atd. přeměnit svou minci v peníze jen výjimečně,​ jen jako výjimka ze své třídy a z obecných podmínek svého jsoucna“ (tamtéž); „Je možné, aby i jednotlivý dělník přestal být prací samou pro sebe; může zdědit, ukrást atd. peníze. Ale pak přestává být dělníkem“ (tamtéž).))+>„Aby se úspora stala kapitálem, předpokládá sama práci jako ne-kapitál proti kapitálu; tedy protiklad, který má být v nějakém bodě zrušen, nastolit v jiném bodě. Kdyby tedy už v původním vztahu nebyla předmětem a //​produktem//​ směny dělníkovy – jako produkt pouhé směny to nemůže být jiný produkt – užitná hodnota, životní prostředek,​ uspokojení bezprostřední potřeby, stažení ekvivalentu z oběhu, ekvivalentu,​ který je do něho vložen, aby byl likvidován spotřebou – pak by práce nestála proti kapitálu jako práce, jako nekapitál, ale jako kapitál. Ale také kapitál nemůže stát proti kapitálu, nestojí-li proti kapitálu práce, protože kapitál je kapitálem jen jako ne-práce; v tomto protikladném vztahu. Rušil by se tedy pojem a vztah kapitálu samého.“((srovnej rovněž s: „Dělník může silou vůle, fyzickou silou a vytrvalostí,​ lakotou atd. přeměnit svou minci v peníze jen výjimečně,​ jen jako výjimka ze své třídy a z obecných podmínek svého jsoucna“ (tamtéž); „Je možné, aby i jednotlivý dělník přestal být prací samou pro sebe; může zdědit, ukrást atd. peníze. Ale pak přestává být //dělníkem//“ (tamtéž).))
  
 V této pasáži Marx polemizuje s ideou „buržoazní filantropie“,​ že se dělníci mohou ze svého postavení osvobodit tak, že si našetří „peníze řádnou askezí“. Marx odpovídá, že když už peníze nefungují jako kapitál, jako „ne-práce“,​ ruší se „pojem a vztah kapitálu samého.“ Zdálo by se, že Marx tu evidentně dává sarkastický políček pokryteckým apologetům. Avšak po novém čtení „disidentů“ se jeho slova proměňují ve zbraň, pravou revoluční strategii, „teorii pro praxi“ (neboť „disidenti“ milují agitaci), v níž se dělník – neboli „nekapitál“ – jakožto výrobce a spotřebitel vymaní z „všeobecného oběhu“ a takto „zlikviduje“ svůj protiklad, kapitál – neboli „ne-práci“. Zdá se tudíž, že provést revoluci je stejně snadné jako zalitovat posledního nákupu v supermarketu. V této pasáži Marx polemizuje s ideou „buržoazní filantropie“,​ že se dělníci mohou ze svého postavení osvobodit tak, že si našetří „peníze řádnou askezí“. Marx odpovídá, že když už peníze nefungují jako kapitál, jako „ne-práce“,​ ruší se „pojem a vztah kapitálu samého.“ Zdálo by se, že Marx tu evidentně dává sarkastický políček pokryteckým apologetům. Avšak po novém čtení „disidentů“ se jeho slova proměňují ve zbraň, pravou revoluční strategii, „teorii pro praxi“ (neboť „disidenti“ milují agitaci), v níž se dělník – neboli „nekapitál“ – jakožto výrobce a spotřebitel vymaní z „všeobecného oběhu“ a takto „zlikviduje“ svůj protiklad, kapitál – neboli „ne-práci“. Zdá se tudíž, že provést revoluci je stejně snadné jako zalitovat posledního nákupu v supermarketu.
Řádek 98: Řádek 98:
 >Strana je produkcí diachronního přechodného období, tj. aby komunizace přežila, musí se šířit na úkor toho, co je jí cizí: kapitálu. Jelikož strana funguje jako Gemeinwesen,​ musí být řešením problému nastoleného třídním bojem. >Strana je produkcí diachronního přechodného období, tj. aby komunizace přežila, musí se šířit na úkor toho, co je jí cizí: kapitálu. Jelikož strana funguje jako Gemeinwesen,​ musí být řešením problému nastoleného třídním bojem.
  
-Podle jejich logického konceptu vede „vytváření ‘uvolněných’ vztahů“ k „pasivitě“ (nová verze Leninova „revolučního defétismu“?​),​ „blokádě“ a tak dále, které se už nalézají „za negací“, protože „likvidují základ, na němž stojí oba póly.“ Teoreticky to lze „ověřit“ a prakticky k tomu dochází „skrze produkci revolucionářů“ („Attack/​Withdrawal“).((Blog Haecceitas ve svém příspěvku „O mesiáši komunismu“ připouští,​ že pojem „pasivity“ vede myšlení k „transcendentalismu,​ idealismu, mesianismu,​“ což může být „provokativní při vstupu do „diskursu“,​ kterému stále „dominují ‘marxisté’.“ Od příchodu k avanturismu;​ od příchodu komunismu k bezprostřednosti komunizace.))+Podle jejich logického konceptu vede „vytváření ‘uvolněných’ vztahů“ k „pasivitě“ (nová verze Leninova „revolučního defétismu“?​),​ „blokádě“ a tak dále, které se už nalézají „za negací“, protože „likvidují základ, na němž stojí oba póly.“ Teoreticky to lze „ověřit“ a prakticky k tomu dochází „skrze produkci revolucionářů“ („Attack/​Withdrawal“).((Blog ​//Haecceitas// ve svém příspěvku „O mesiáši komunismu“ připouští,​ že pojem „pasivity“ vede myšlení k „transcendentalismu,​ idealismu, mesianismu,​“ což může být „provokativní při vstupu do „diskursu“,​ kterému stále „dominují ‘marxisté’.“ Od příchodu k avanturismu;​ od příchodu komunismu k bezprostřednosti komunizace.))
  
 „Exkomunikují-li“ sami sebe ze společenství kapitálu, mohou revolucionáři zakládat nekapitalistické (či už ne kapitalistické) enklávy jako cosi, co je vně kapitalistického celku. Tyto jüngeriánské „zahrady“ se stanou útočištěm komunistů či spíše bývalých komunistů,​((srovnej s blogem Haecceitas, kde se říká: „Jestliže příchod komunismu nelze konceptualizovat,​ proč si říkat komunista a proč vůbec dělat teorii?​“)) kteří v nich povedou život podobný Epikúrovým bohům v intermundiích – v prostorech mezi světy, bez jakéhokoli vlivu na vesmír nebo život lidí. Neboť jaký výsledek to bude mít, exkomunikujeme-li sami sebe, obrátíme-li se zády ke kapitalistickému procesu výroby, když kapitál sám vyhazuje (či exkomunikuje) své dělníky ve velkém i v malém? „Exkomunikují-li“ sami sebe ze společenství kapitálu, mohou revolucionáři zakládat nekapitalistické (či už ne kapitalistické) enklávy jako cosi, co je vně kapitalistického celku. Tyto jüngeriánské „zahrady“ se stanou útočištěm komunistů či spíše bývalých komunistů,​((srovnej s blogem Haecceitas, kde se říká: „Jestliže příchod komunismu nelze konceptualizovat,​ proč si říkat komunista a proč vůbec dělat teorii?​“)) kteří v nich povedou život podobný Epikúrovým bohům v intermundiích – v prostorech mezi světy, bez jakéhokoli vlivu na vesmír nebo život lidí. Neboť jaký výsledek to bude mít, exkomunikujeme-li sami sebe, obrátíme-li se zády ke kapitalistickému procesu výroby, když kapitál sám vyhazuje (či exkomunikuje) své dělníky ve velkém i v malém?